Petr Líbal
Tak co lidičky, jak se krátce představit. Je to jednoduché. Fotím rád a jako stovky jiných fotografů i nefotografů, ale hlavně mne to baví. Nemyslím si, že moje tvorba je něco extra, ale když sem tam vyjde čas, tak rád za focením někam vyrazím.
Začal jsem již na základní škole, kdy jsem dostal fotoaparát Flexaret, a chodil jsem s panem školníkem do temné komory. Jasně, vím na co myslíte, ale ten mne zaučoval do tajů černobílé fotografie a celého zpracování v temné komoře. Netrvalo dlouho a rodiče mi koupili Minoltu Himatc F. Vynikající stroj na tu dobu. Pak následovala Praktica, posléze zrcadlovka Canon na film, několik kompaktů od Samsungu počínaje, přes Olympusy, Canon pro focení pod vodou a konečně přišla i vytoužená digitální zrcadlovka Canon. Myslíte, že těch kompaktů bylo moc? Jó, některé mi ukradli, a tak se musela technika zase obnovit. U Canonu jsem zůstal dodnes, a to hlavně díky široké výbavě, kterou jsem za spoustu let nahromadil, a kterou pokud nejste, jak se říká v balíku, není jednoduché lusknutím prstu zaměnit za jinou značku. Dnes se trochu poohlížím po nějaké bezzrcadlovce. Pokud s něčím vhodným (rychlým) v brzké době Canon nepřijde, tak asi budu muset přesedlat k Olympusu. Vím, že to není o výbavě, ale i ta pomáhá.
Nejraději fotím květiny, zvířata, ptáky, hmyz a přírodu obecně. Rád cestuji, a to hlavně v přírodě po různých parcích a přírodních lokalitách. Do měst moc nezajíždím, mnohdy se jim vyhýbám. Vždy se pro něco nadchnu, a dokud se mi to nepodaří alespoň trochu, tak téma neopouštím. To platí hlavně pro nové, ještě v mé databázi nezařazené rostliny či živočichové, nebo kolibříka v letu apod. Občas udělám z cest nějaké diashow s prolínáním obrázků a hudbou, ale na to mám čas jen krátce v zimě, takže mi mnoho snímků leží ladem na discích. Sem tam se nějaká moje fotka objeví na výstavě či v mapovém okruhu nebo v knížce. Někdy naplánuji fotografickou cestu s kamarády, a pak si to užíváme po všech stránkách. Kamarádů fotografů si vážím, protože určitě budete souhlasit, že s manželkou či člověkem, který nefotografuje, nemůžete zůstat na jedné fotografické lokalitě několik hodin a fotit a fotit atd. Však víte, co myslím. Člověk při takové tvorbě hned na všechno okolo sebe zapomene, ale pro nefotografy je to očistec. Zkrátka, je třeba i žít a věřit, že sem tam se nějaká dobrá fotka povede. Potřeboval bych jen více volného času, abych se mohl focení více věnovat. Až pojedete fotit nějaký nový přírodní druh či úkaz a nebudete chtít být sami, tak mi napište. Zajímali by mne některé orchideje, vážky, ptáci atd. Do budoucna musím ještě nafotit dudka, prdící masařku a komára v letu. A to je vše. Mějte se fajn.
